Myslím, že většině maďarských čtenářů nemusím představovat neoficiální hymnu maďarské změny režimu z 12. dubna 2026: tangový videoklip Mronka Óriási kognitív disszonancia („Obrovská kognitivní disonance“). Celý klip – text i obraz – je sestaven výhradně z úryvků volebního vysílání stanice Hír TV, hlavní hlásné trouby propagandy Orbánovy vlády. V něm se Ottó Gajdics – bývalý komunistický propagandista, z něhož se stal pravicový publicista a oddaný pochlebovač Fideszu – nejprve škodolibě raduje z toho, jak střízlivě zapůsobí na Pétera Magyara a jeho stranu skutečná, opravdová data. Když však tato data začnou přicházet a výsledky kandidátů hnutí Tisza navzdory očekávání hostů ve studiu Hír TV téměř všude výrazně převýší výsledky „oranžových“, zůstane v úžasu a začne hledat viníka na Facebooku a v dalších eh… eh… eh… věcech tohoto druhu.
|
Óriási kognitív disszonancia lehet |
To musí být obrovská kognitivní disonance, |
Už během těchto několika minut je přítomna celá struktura řecké tragédie: hybris, v níž je hrdina přesvědčen, že bohové – nebo tentokrát sama skutečnost – dají za pravdu právě jemu; následuje mylný výklad znamení a nakonec rozpad myšlení i řeči, když svět přestane odpovídat příběhu, který si o sobě vytvořil.
• Hybris je přehnané sebevědomí, kdy člověk věří, že ovládá nejen situaci, ale dokonce i samotnou realitu.
• V řecké tragédii to téměř vždy vede k até, tedy k duševnímu zaslepení: hrdina už není schopen správně vykládat znamení. Zatímco se události na obrazovce již ubírají opačným směrem, on dál opakuje stále stejný výklad.
• Nevyhnutelně následuje peripetie (zvrat): okamžik, kdy se stane zřejmým, že skutečnost jeho příběh nepotvrzuje.
Navíc v řeckých tragédiích hrdina často věří, že zná pravdu, zatímco divák už ví mnohem více než on. To je podstata tragické ironie. Ve scéně s Gajdicsem se děje totéž: divák vidí přicházející výsledky, zatímco postava stále popisuje budoucnost odpovídající jejímu vlastnímu předem vytvořenému obrazu světa.
• Nemezis: zjevná božská odplata, tedy úplná a očividná porážka Fideszu.
• Anagnórisis (poznání, rozpoznání): právě to zde chybí. To je jeden z důvodů, proč je scéna pro diváka zároveň komická i tragická. V klasické tragédii Oidipus nakonec pozná pravdu. Zde se nic takového nestane.
• Místo toho přichází aporie, naprostá bezradnost. Myšlenkový postup se rozpadá: „Facebook a ty věci, které… eh… eh… eh… k tomu patří.“ To už není argumentace, ale rozpad řeči tragického hrdiny. Jako by ani samotný jazyk už nedokázal sledovat obraz světa, který se právě hroutí.
Není tedy divu, že takové dílo s klasickou řeckou strukturou se přímo nabízí jako námět pro epickou báseň v staré řečtině.
Z klipu se během okamžiku stal virální mem. Mnozí si jej nastavili jako vyzvánění telefonu a podle svědectví, když zazní v tramvaji, vyvolává všeobecné veselí; někteří lidé dokonce začnou tančit. Začaly se také množit různé varianty. Nejprve sám Mronk zveřejnil tucet remixů v moderních popových úpravách. Poté Scratchmen vytvořil sérii klipů Gajdics Multiverzum v různých stylech a jazycích. Nakonec Pepper Boon vydal téměř sto padesát (!!!) verzí v mimořádně širokém spektru: od chetitských žalozpěvů přes osmanské verze s tančícími derviši a tálibánské džihádistické zpěvy až po staroseverské vikingské skaldské písně a moldavské čángó lidové písně.
Z toho, co bylo řečeno výše, je již jasné, že mezi těmito verzemi nemohla chybět ani homérská epická adaptace ve staré řečtině.
Píseň samozřejmě doprovází nedávno představená klasická řecká lyrika. Její nádherný zvuk a melodie samy o sobě činí tuto adaptaci působivou.
Jelikož však jednotlivé jazykové verze nejsou doslovnými překlady z maďarštiny, nýbrž se tak či onak přizpůsobují danému žánru, přináší starořecká verze zvláštní potěšení, když rozumíme jejímu textu a vidíme, do jaké míry pracuje se skutečnými homérskými obraty. Například s odysseovským vzýváním Múzy, které jsme nedávno rozebírali.
|
Ἄνδρα μοι ἔννεπε, Μοῦσα, διχόφρονα, τοῖ μέγα μέλλε
|
Zpívej mi, ó Múzo, o muži dvojí mysli, jehož vnitřní rozpolcenost bude veliká, |
Add comment